Ke svojí první fence pekinéze jsem přišel naprosto neplánovaně v roce 1995. Šel jsem kolem obchodu s chovatelskými potřebami a náhodně jsem zašel dovnitř. K mému překvapení se v obchodě batolilo asi pět štěňat a mezi nimi malá fenka pekinéze. Samozřejmě mi hned padla do oka. Byla to fenka s průkazem původu, což mě velmi překvapilo. Takže ač neplánovaně, odešel jsem z obchodu s tou malou chlupatou kuličkou. Rennie Kleťská hvězda, jak se fenka jmenovala, způsobila mou celoživotní lásku k tomuto plemeni. Byla to drobná zlatá fenka, neuvěřitelně živá a přátelská k lidem i ke psům.
Netrvalo dlouho a do půl roku jsem Rennie pořídil kamarádku, černou fenku Jessika Nefritový šperk. Jessika byla pravým opakem Rennie. Jediný, kdo jí mohl hladit a mazlit se s ní, česat, stříhat drápy, jsem byl já. Ostatní lidi tolerovala, ale ideálně aby se na ní vůbec nedívali a už vůbec ne ji chtěli pohladit. Neublížila, ale byla silně znechucena. Stejné to bylo i se vztahem k ostatním psům. Sousedovi zlatí retrívři se báli kolem Jessiky jen projít. Jednu výjimku ale Jessika přeci jen měla. A tou byli dobrmani. Po operaci nohy jí často hlídala kamarádka, která chová dobrmany a Jessika uznala, že toto plemeno budou tedy její kamarádi.
V roce 1996 jsem založil svou chovatelskou stanici Ming Mira
Bohužel ani jedna fenka nebyla vhodná na výstavy. Rennie po prvním hárání, kdy přišla o štěněčí srst, se už nikdy nedostala do takové kondice, abych ji mohl prezentovat na výstavách. Jessika po operaci přední nohy zase neměla ideální pohyb.
Koncem devadesátých let jsme se rozrostli a třetího pekinéze. Tím byl Marco Ikarie. Kamarádka, která ho měla ve vlastnictví, ho z rodinných důvodů musela dát pryč a tak Marco skončil u mě. Byl to neskonale úžasný pes. A to jak povahou, byl nemírně hodný a nekonfliktní, tak exteriérem. Společně s Rennie mi dali dvě štěňata – Aristocrat Marc Ming Mira, který získal titul Junior šampiona a Amadeus Fabio Ming Mira.
Marco u nás dožil a ve svých 11 letech odešel na rakovinu. V 11 letech odešla i Rennie na následek úrazu. Jessika se dožila neuvěřitelných téměř 18 let. Po té, co odešla Jessika, jsem byl 4 roky bez psů.
To trvalo do roku 2015, kdy v březnu přiletěla dlouho očekávaná černá fenka Sibirskaya Korona Kalifornia. Cali, jak jí doma říkáme, se stala pro mě zásadní v mnoha ohledech. Díky ní vzniklo mé přátelství s její chovatelkou Galinou Shvetsovou. Bohužel, někdy zasáhne nepříznivý osud. Zhruba po roce, kdy jsem byl s Galinou takřka v denním styku, kdy se radovala z každého úspěchu Cali na výstavách, Galina podlehla zákeřné nemoci. Dodnes je její odchod pro mě hlubokou ztrátou.
Cali byla nejen poměrně úspěšná na výstavách, o čemž svědčí její titul C.I.B. - Mezinárodní šampion krásy FCI, ale byla především excelentní matkou. Poprvé jsem ji kryl v Srbsku jedinečným psem Livanda Molinari. Z tohoto spojení bylo pět štěňat a fenka Duchess G Ming Mira zůstala doma. Podruhé jsem Cali kryl opět v Srbsku psem Venecija Fererro. Z tohoto spojení vzešly tři fenky a Essence Ming Mira zůstala doma. Cali tak do mého života přivedla dalšího přítele Predraga Vasiljeviče, kterému děkuji za možnost použít jeho psy.
Cali dnes užívá života ve společnosti svých dvou dcer Duchess G a Essence, které úspěšně reprezentují svou matku a mou chovatelskou stanici na výstavách.
Netrvalo dlouho a do půl roku jsem Rennie pořídil kamarádku, černou fenku Jessika Nefritový šperk. Jessika byla pravým opakem Rennie. Jediný, kdo jí mohl hladit a mazlit se s ní, česat, stříhat drápy, jsem byl já. Ostatní lidi tolerovala, ale ideálně aby se na ní vůbec nedívali a už vůbec ne ji chtěli pohladit. Neublížila, ale byla silně znechucena. Stejné to bylo i se vztahem k ostatním psům. Sousedovi zlatí retrívři se báli kolem Jessiky jen projít. Jednu výjimku ale Jessika přeci jen měla. A tou byli dobrmani. Po operaci nohy jí často hlídala kamarádka, která chová dobrmany a Jessika uznala, že toto plemeno budou tedy její kamarádi.
V roce 1996 jsem založil svou chovatelskou stanici Ming Mira
Bohužel ani jedna fenka nebyla vhodná na výstavy. Rennie po prvním hárání, kdy přišla o štěněčí srst, se už nikdy nedostala do takové kondice, abych ji mohl prezentovat na výstavách. Jessika po operaci přední nohy zase neměla ideální pohyb.
Koncem devadesátých let jsme se rozrostli a třetího pekinéze. Tím byl Marco Ikarie. Kamarádka, která ho měla ve vlastnictví, ho z rodinných důvodů musela dát pryč a tak Marco skončil u mě. Byl to neskonale úžasný pes. A to jak povahou, byl nemírně hodný a nekonfliktní, tak exteriérem. Společně s Rennie mi dali dvě štěňata – Aristocrat Marc Ming Mira, který získal titul Junior šampiona a Amadeus Fabio Ming Mira.
Marco u nás dožil a ve svých 11 letech odešel na rakovinu. V 11 letech odešla i Rennie na následek úrazu. Jessika se dožila neuvěřitelných téměř 18 let. Po té, co odešla Jessika, jsem byl 4 roky bez psů.
To trvalo do roku 2015, kdy v březnu přiletěla dlouho očekávaná černá fenka Sibirskaya Korona Kalifornia. Cali, jak jí doma říkáme, se stala pro mě zásadní v mnoha ohledech. Díky ní vzniklo mé přátelství s její chovatelkou Galinou Shvetsovou. Bohužel, někdy zasáhne nepříznivý osud. Zhruba po roce, kdy jsem byl s Galinou takřka v denním styku, kdy se radovala z každého úspěchu Cali na výstavách, Galina podlehla zákeřné nemoci. Dodnes je její odchod pro mě hlubokou ztrátou.
Cali byla nejen poměrně úspěšná na výstavách, o čemž svědčí její titul C.I.B. - Mezinárodní šampion krásy FCI, ale byla především excelentní matkou. Poprvé jsem ji kryl v Srbsku jedinečným psem Livanda Molinari. Z tohoto spojení bylo pět štěňat a fenka Duchess G Ming Mira zůstala doma. Podruhé jsem Cali kryl opět v Srbsku psem Venecija Fererro. Z tohoto spojení vzešly tři fenky a Essence Ming Mira zůstala doma. Cali tak do mého života přivedla dalšího přítele Predraga Vasiljeviče, kterému děkuji za možnost použít jeho psy.
Cali dnes užívá života ve společnosti svých dvou dcer Duchess G a Essence, které úspěšně reprezentují svou matku a mou chovatelskou stanici na výstavách.
O nás
